Francis Veber: Chlap na zabití

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Vzpomenout si, kdy jsem byla naposledy v divadle na klasickém, hraném představení, by mi asi dalo hodně práce (nejspíš někdy se střední školou v rámci výletu), ale francouzské komedie podle scénářů Francise Vebera jako Drž hubu! nebo Kondomedie mám moc ráda, a tak jsem si řekla, že by nemuselo být špatné ani divadelní představení, navíc když jsou v hlavních rolích Filip Blažek a Miroslav Vladyka. Krom toho jsem měla zrovna období, kdy jsem "žila" Kennethem Branagh, takže mi návštěva divadla přišla jako příhodný nápad :o)

V úterý 31. března 2015 jsme proto vyrazili do zdejšího kulturního domu (už od pondělka foukal silný vítr, takže jsem měla trochu problém dorazit do divadelního sálu ve slušném stavu – nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem nechala vlasy až do poslední chvíle rozpuštěné, ať si vítr fouká, jak chce, a po příchodu do kulturáku jsem si u šaten z toho vrabčího hnízda udělala jakýs takýs drdol, jakože ala ležérní móda :o). Bez okolků musím říct, že jsem se celý večer doslova královsky bavila, čekala jsem, že by to nemuselo být špatné představení, ale že to bude až tak skvělé, mě nenapadlo :o)

Zápletka spočívala v tom, že nešťastně zamilovaný ňouma Francois Pignon v podání Miroslava Vladyky se rozhodne spáchat sebevraždu poté, co ho po letech opustí jeho žena (uteče mu s psychoterapeutem, ke kterému ji poslal, protože mu přišla smutná), a ubytuje se ve stejném hotelu jako nájemný zabiják Filip Blažek, který se chystá z okna hotelu zastřelit klíčového svědka v jakémsi mafiánském soudním procesu, aby nemohl vypovídat (Vladyka je tam vlastně taky pracovně, protože dělá fotografa pro noviny a má svědka pro změnu vyfotit :o). A jak asi správně tušíte, je tahle dvojka výbušnou kombinací, která zapříčiní nekonečnou plejádu bláznivých a neuvěřitelně vtipných situací, včetně toho, kdy nájemný zabiják dostane omylem místo sebevražedně smýšlejícího Pignona uklidňující injekci a stane se z něj "gumový paňáca" neboli "zelenina" :o)

Celkově mi nikdy nepřišlo, jak intenzivní zážitek vlastně živé divadlo je (asi jsem to jako mladší vnímala jinak, nevím), jak moc člověk vnímá to samotné fyzické herectví, že je to něco naprosto jiného než koukat na promítaný film, kde se dá v případě potřeby jeden záběr tisíckrát přetočit, dokud není dokonalý. A pořád jsem si říkala, jaký je to asi pocit stát tam nahoře na jevišti a všechno tohle předvádět divákům (přičemž jsem si samozřejmě nemohla nevzpomenout na Kennetha Branagha a obdivovat odvahu všech herců, že si stoupnou před lidi a hrají :o)

Filip Blažek byl v roli nájemného zabijáka Jeana Martina naprosto úžasný – v obleku a s odstřelovačskou puškou působil fakt chlapácky a sexy (s těmi vousy, co si nechal narůst, mi až chvílemi připomínal Marka Vašuta) a uměl vrhat na Vladyku nádherně vražedné pohledy doprovázené přes zaťaté zuby cezeným "Pignone!". Stejně tak mu ale nedělalo problém plynule přejít do oné "zdrogované" pózy, kdy se sotva držel na nohách (jakmile ho Vladyka nepodpíral nebo ho někde špatně opřel, tak hned padal a sesouval se) a dělal neuvěřitelné ksichty, které ještě vyšperkoval špičkovou prací očima i jazykem :o) Dodnes obdivuju jeho profesionalitu, že vydržel hrát svou roli a dělat všechny ty blbiny de facto s kamennou tváří, i když se celé divadlo klátilo smíchy. A to dokonce i ve chvíli, kdy se jejich herecká kolegyně na jevišti tzv. odbourala – měla totiž svého přítele psychiatra popohnat koňským bičíkem (přijela za Pignonem z jízdárny) a shodou okolností ho velice trefně švihla přes hýždě, načež se začala smát a oba její herečtí kolegové taky (tedy kromě Blažka, ten se neuvěřitelně držel a po tváři mu přeběhl úsměv jen na jeden kratičký okamžik :o). Každopádně jsem byla ráda, že jsem byla něčeho takového svědkem, protože jsem si vždycky říkala, když Donutil a jemu podobní vykládají všelijaké ty vtipné historky z divadla, jaké to asi je, zažít to v hledišti jako divák – a můžu vám říct, že je to super :o)

A úžasné bylo, i když Blažek dostal pro změnu povzbuzující injekci – vymohl si ji na psychiatrovi, aby byl vůbec schopen fungovat a splnit úkol, kvůli kterému přijel – jenže výsledkem bylo, že kromě toho, že nevydržel chvíli v klidu a nohy mu samy od sebe vyklepávaly staccato, se mu třásly i ruce, což je pro práci odstřelovače celkem malér :o) Ze zoufalství už pak jen kníkal a častoval Pignona sprostými nadávkami :o) Miroslav Vladyka byl nicméně v roli pitomce Pignona taky skvělý, myslím, že se s přehledem vyrovnal i takovému Pierru Richardovi, kterého si v originále dovedu v téhle roli docela dobře představit :o)

No zkrátka co vám budu povídat, z divadla jsem odcházela s namoženou bránicí, rozmazaným make-upem (skoro celou dobu jsem se smála, až mi tekly slzy) a úsměvem od ucha k uchu :o) Strašně mě to bavilo, a když zhasli, tak jsem si říkala, že je to třeba jen přestávka, a vůbec mě nenapadlo, že už by mohl být konec představení :o( Každopádně herce jsme odměnili potleskem ve stoje a celkově jsme si je na děkovačku vytleskali asi natřikrát, protože byli zkrátka skvělí, úžasní a epesní. Byla jsem hrozně ráda, že jsem na tohle představení nakonec šla, i když jsem toho ještě předtím malinko litovala, protože ve stejný den u nás mělo koncert i Talichovo kvarteto a já si říkala, že kdybych si nevymyslela divadlo, mohli jsme si je jít poslechnout, ale tak snad bude šance ještě někdy jindy :o)

Pokud na Chlapa na zabití někde narazíte, vřele ho doporučuju (já sama bych na něj vyrazila klidně znova :o). Uvidíte totiž všehovšudy šest herců, jedny kulisy a kopu výtečného situačního humoru k tomu, přičemž lístek nás stál nějakých 290,- Kč/osobu.

Zpět na hlavní stranu blogu